V pondělí jsme vstali v 8, protože se rozednívá až v půl deváté, udělali si čaj a Lucka smoothie ze salátu, červené řepy a jahod a vyrazili ještě na snídani pro Jirku. Zakotvili jsme v jedné z turističtějších kaváren, ale snídaně fajn – omeleta s olivami (které Jirkovi snědla Lucka), místní palačinka (zřejmě z tvrdé pšenice), čerstvý pomerančový džus, čaj a káva pro oba. Sluníčko pomalu vylézalo, ale pořád tedy pěkná zima.
Pak jsme vyrazili na kraj Mediny, kde jsme měli sraz s průvodcem food tour. Přišel o chlup později, ale ukázalo se, že budeme sami, což bylo fajn. Týpek byl milý a ochotně odpovídal na všechny otázky a zase vyzvídal on o nás. Dali jsme mu předem vědět Lucky omezení, takže vždycky komentoval, co může nebo nemůže. Začali jsme sladkostmi – klasické pšeničné, velké asi 5-10 cm, med uvnitř i zvenku, plněné arašídy. Prý extra sladké. A slazený mátový čaj. Pokračovali jsme stánkem se smaženými rybami. Nechal dokonce Lucce osmažit rybu bez mouky, co prý nikdy nedělají, ani on prý na tour nikdy neměl nikoho bez lepku a to jich už měl 300 (!). Vždy nás převezl autem o trochu dál, ukazoval další čtvrtě, abychom i něco viděli. Pak Jirka ochutnal “frozen yoghurt” – ale tekutý, jen studený, sladký. To byl jen pán s maličkou kárkou, termoboxem se třemi plastovými lahvemi jogurtu u silnice uprostřed ničeho:-) Pokračovali jsem polévkou z rozmixovaných velkých černých fazolí a miskou kaše z malých světlých fazolí, která z nějakého důvodu Jirkovi připomínala zabíjačkovou polévku z vnitřností:) Zase jen tak na křižovatce, kde nic moc nebylo, rozestavěné baráky – možná oběd pro dělníky a sem tam někoho z okolí. Pak vařené vnitřnosti (které prý obvykle evropani nechtěji, ale Lucce se to samozřejmě líbilo, trochu to připomínalo málo kořeněnou dršťkovou) a špíz z krůtího masą, zase málo kořeněný, i málo slaný. Překvapilo nás, že kromě římského kmínu jsme vlastně zatím žádné koření v jídle neměli. Zakončili jsme u stánku se smoothie – Lucka si dala pomeranč a avokádo, krásné krémové, Jirka neodolal mangu a banánu, takže opravdu sladký dezert. Smoothie tu hodně pijí i místní, je to levné a výživné. A ty fazole k obědu jsou tu vidět taky často. Nejedí moc příborem, fazole si nabírají kouskem chleba a prsty (a pravou rukou, protože levá je nečistá). Každopádně skvělý průřez místním fastfoodem a ochutnali jsme věci, na které bysme si netroufli.
Po tour jsme chvíli ještě jen tak bloumali uličkami a nereagovali na žádná oslovování, jenže je hrozně těžké trefit nebo i jen udržet směr. Uličky jsou uzoučké, klikaté, a ač už jsme byli mimo hlavní centrum, asi po 20 minutách jsme zjistili, že jsme šli v kruhu a nebyli jsme se schopní trefit na hlavní náměstí. Prostě to nejde a ani navigace moc nepomáhá, museli byste do ní koukat pořád a ani to moc kvůli vysokým domům neukazuje.
Je vidět hrozně moc kontrastů. Slušně oblečení i špinaví lidé, obchůdky a restaurace pro turisty a pak malý výklenek prodávající televize pro místní, který ale vypadá, jako by se zasekl před 30 lety. Jirka obdivoval dílny a motorkoopravny, kladívko a základní nástroje tu zřejmě poslouží nejvíc. Bezdomovci a žebráci, výklenky po zbořených domech a to i v úplném centru. A všude spousta koček.
K večeru jsme vybloudili mimo Medinu a šli zkusit jednu ze zahrad – Cyber park. Jmenuje se tak proto, že jsou tam wifi kiosky, zřejmě jako propagace jednoho z mobilních operátorů. Vlastně až tady jsme si uvědomili, že v centru není jediný strom, jediná kytka. Jen domy a dlažba. Takže to najednou působilo jako oáza! Sem tam nějaký rozkvetlý keř, i když víc stromy a palmy, i s cedulkami jako v botanické. A v jednom místě krásná travnatá plocha. Na chvíli jsme si tam sedli na obrubník, koukali do zeleně, zařídili ubytování ve Fezu a cestu z Fezu do Rabatu (vlakem). Pak jsme se vrátili k hlavní mešitě na kraji mediny, která má krásnou fotogenickou věž a vyrazili ještě do malé zahrady s potůčkem těsně za ní, abychom udělali klasické turistické fotky 🙂 Našli jsme méně turistickou restauraci s terasou (a plynovým ohřívačem, protože po setmění se zase rychle ochladilo) a konečně si dali tažín: Kuřecí s fíky (super sladké) a hovězí s pomerančem (kde omáčka byla snad ještě sladší). Super bylo, že obě masa byly s kostí (hovězí de facto osso buco), takže omáčky byly krásně silné, vývarové. Moc dobré. Jestli tohle je to jediné, co Lucka spolu s marockým salátem, ovocem, zeleninou a ořechy bude jíst, tak se jí to zatím moc líbí a už kuje plány, že si před odletem jeden tažín na dušení masa koupí domů.
Těsně před odchodem si vedle nás sedly tři (asi) Rakušanky. Sranda je sledovat, takové rozumbrady, ptaly se na něco skoro u každého jídla na menu (jestli je to s přílohou, jestli je k tomu rajčatová omáčka apod.), číšník si nebyl moc jistý v angličtině, dost jsme se nasmáli a ony taky:-)
Uchození jsme dorazili na ubytování a na chladném nádvoříčku jsme nad čajem ještě upravili fotky a šli brzy spát.
