Ráno nás přivítalo popletené počasí. Z jedné strany prosvítalo sluníčko, z druhé ale šly černé mraky. Navzdory tomu jsme po promenádě vyrazili směr centrum. Po pár desítkách metrech ale začalo pršet hodně, tak jsme zaparkovali do první kavárny a dali si kávu a croissant. Když už to vypadalo, že se počasí umoudří, tak jsme se vrátili na cestu. Došli jsme po pláži až do rybářského přístavu a mezitím prakticky přestalo pršet.
Je to místo, které si žije vlastním životem. Ze strany k “naší” pláži je opravna lodí – na jeřábech jich tam visí hned několik. Za nimi je pak dok, který je až k prasknutí naplněný malými rybářskými bárkami. Vůbec nám nejde do hlavy způsob, jak lodě parkují – docela dlouho jsme diskutovali, jestli to není jen parkování na zimu. Nechápeme totiž, jak nebo jestli vůbec jde z některých míst odjet, aniž by člověk předtím musel pohnout všemi ostatními. Respektive určitě nejde. Takže buď je to trvalé parkoviště a nebo si ráno vezmou náhodnou loď, co je na kraji… netušíme.
Už okolo těchto malých lodí byla hejna racků a zároveň zástupy koček. Obojí ještě zesílilo, když jsme popošli blíž k moři, kde jsou zaparkované větší rybářské lodě. Ty na první pohled vypadaly, že tam musí stát už mnoho dní/týdnů, ale podle toho, kolik lidí a aktivity na nich probíhalo, to musí být tak, že každé ráno odplují a během dopoledne se zas vrátí a přiváží je ke břehům tak, aby ustály nápor vln. Místní marina je totiž docela otevřená a vlny a vítr tady mají hodně sílu.
Přístav vypadal parádně nejen kvůli lodím, rackům a kočkám, ale i proto, že pořád probíhala velká dramata v podání sluníčka a mraků. Podél cesty jsme udělali exkurzi do druhů ryb a mořských plodů, které tady jsou k dispozici – je toho opravdu mnoho a u spousty netušíme, co to vlastně je. Zaujaly nás hlavně takové dlouhé ryby – snad přes metr, široké ale jen cca 10 cm – ale nebyli to úhoři, vypadalo to víc jako ryba než hadovitě.
Viděli jsme i zdi pevnosti – s dramatickými mraky a racky to byla parádní podívaná a docela si dokážeme představit strávit tady víc času.
Když jsme se nabažili přístavu, vrátili jsme se do uliček mediny. Ta byla podobně klidná jako večer – navzdory tomu, že bylo víc lidí. Už jsme měli docela hlad, tak jsme zkusili odbočit do jedné z bočních uliček, kde jsme viděli restauraci. Ta opět byla v místním stylu a provozovala ji tři tetky. Jako bonus měly v restauraci i kočku a fenku – s nimi jsme se zas docela zkamarádili (až tak, že fenka pak začala štěkat na svoji majitelku, když ji chtěla dát od nás 🙂 ). K jídlu jsme si objednali klasicky salát a rybí tajine. Ten tady byl z rybých kuliček a chuťově byl parádní (hodně na rajčatech). Tyhle sardinkové kuličky nám tu moc chutnají, musíme se je naučit dělat (až na to, že nevím, kde budeme v Praze shánět čerstvé sardinky).
Během oběda to vypadalo, že neprší, ale jakmile jsme vyšli ven, tak se zas rozpršelo hodně – proběhli jsme tedy ven z mediny, dali si rychlou kávu na jednom z náměstí (které zároveň slouží i jako autobusové nádraží) a nechali se taxíkem dovézt k našemu bytu.
Taxíky tady fungují hodně na sdíleném principu – málokdo si může dovolit vlastní auto, takže je používá hodně lidí (a tím spíš, když prší). Naši cestu jsme proto strávili se slepým spolucestujícím. Tipoval jsem, že kvůli dešti bude cena okolo 40 dirhamů (a to byla i částka, na kterou jsme chtěl případně smlouvat). Pan taxikář ale debatu utnul sám s tím, že tahle cesta je za 6 dirhamů. Tomu jsme neodporovali a nechali se dovézt domů.
Ani jsme nešli dovnitř, ale rovnou skočili do auta a zajeli jsme na nákup. Díky francouzskému vlivu tady každé město má Carrefour, který víceméně odpovídá tomu, na co jsme zvyklí z Čech. Co tady mají navíc jsou veliké sekce koření, ořechů a oliv, které se berou na váhu. Taky je výrazně větší nabídka ryb a trochu jiná nabídka masa: není tady problém sehnat například celé kůzle (normálně ho na rozdíl od pouličních řeznitctví mají ve vitrině). A naopak úplně chybí vepřové a díky tomu i prakticky všechny šunky, salámy a slaniny.
Protože pořád hodně lilo a na zlepšení to nevypadalo, rozhodli jsme se, že pojedeme autem a třeba něco uvidíme, protože tyhle cesty nás tu hodně baví, takže v dešti celkem fajn řešení. Jeli jsme trochu do vnitrozemí přes vesnice a pak zpátky víceméně podél moře. Počasí stále nestálo za moc, ale i tak jsme viděli parádní scenerie, které tady nachystal oceán. Potkávali jsme zvláštní keře – podobné olivám, jen trochu větší. Až po chvíli se nám podařilo zjistit, že to je argan – místní top plodina, ze které se drtí arganový olej.
Když jsme se vrátili do Essaouiry, už jsme neměli moc sil na nějaké další cesty, takže jsme si udělali klidný večer doma.
