Lucka
Vždycky jsem záviděla těm, co běhají pro radost. Nebo že je to baví. Mně ani po letech moc ne. Běhám, protože vím, že mě to udržuje v kondici na všechno, co potřebuju. Běhám, protože mi to dokáže vyčistit hlavu po náročném dni. Běhám, protože to jsou dvě mouchy jednou ranou – utahám i psa. Běhám pomalu a i tak je to v půlce případů utrpení a už se těším, až budu doma. Je to taková divná droga. Žádný “rauš” to nepřináší, ale stejně to budu dělat dál…
Jirka
Už léta jsem to okolo sebe viděl – jak se spousta kolegů a kamarádů navléká do elasťáků a vybíhá ven. Nejen, když je venku pěkně a sluníčko (tomu se naopak celkem vyhýbali), ale i když venku pršelo, byla zima nebo dokonce sníh. Důležitou částí pak pokaždé bylo hodně o všech bězích mluvit a chlubit se (mluvit o nějakých divných číslech/časech).
Říkal jsem si, že to bude nejspíš jen póza a zas je to přejde a vlastně to není k ničemu (i když ta datová část byla rozhodně zajímavá).
Nakonec jsem to taky zkusil. No a vlastně to vůbec není zlé – jednak je to zase něco jiného, běh super funguje na vyčištění hlavy a jako bonus to celkem pomáhá fyzičce. Ta čísla teď začala dávat smysl a i když neřeším závody nebo nejrychlejší časy, tak to je fajn způsob jak posouvat hranice sám v sobě – protože ten pocit po doběhnutí (když do toho jde člověk naplno) se nedá moc popsat slovy – je potřeba zažít.
